Databáze legionářů

Databáze se vytvářela ve Vojenském historickém archivu v letech 1997 až 2004 na podnět gen. R. Krzáka z Čs. obce legionářské. V případě jakéhokoliv doplnění databáze nebo dotazu na další informace k jednotlivým osobám se telefonicky obraťte na pracovníky Vojenského historického archivu na tyto čísla: 973 213 350, 973 213 360, 973 213 380.

Údaje v databázi jsou aktualizovány průběžně.


Databáze padlých ve 2. světové válce

Databáze byla vytvářena ve Vojenském historickém archivu v letech 2004 – 2005 v součinnosti s Čs. obcí legionářskou.

V případě jakéhokoliv doplnění databáze nebo dotazu na další informace k jednotlivým osobám se telefonicky obraťte na pracovníky Vojenského historického archivu na tyto čísla: 973 213 360, 973 213 362, 973 213 350.


Databáze příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí za 2. sv. války 

Projekt elektronické databáze příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí v letech 2. světové války probíhá ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu od roku 2005. Navazuje tak na předchozí projekt databáze padlých, zemřelých a nezvěstných čs. vojáků, který byl původně iniciován Československou obcí legionářskou.

Databáze zahrnuje především čs. občany a krajany, kteří sloužili v jednotkách československé exilové armády či jako příslušníci dalších spojeneckých armád. Obsahuje také osoby, které sice byly odvedeny nebo za různých okolností prošly pouze evidencí čs. vojenských orgánů v exilu, reálně však vojenskou službu nekonaly.

Základní zadání celého projektu a následně i způsob zpracování vycházely zejména z potřeby spolehlivé identifikace jednotlivých osob jako nezbytného předpokladu pro vyhledávání dalších archivních dokumentů. Namísto stávajícího systému řazení fyzických kartoték podle jmen bylo za základní identifikátor zvoleno osobní, resp. kmenové číslo každého vojáka, zajišťující jeho jednoznačné určení při častých případech různých variant téhož jména (jeho změny či zkomolení, užívání krycího jména). Tomu odpovídá i volba příslušných rubrik: záznamy, které mohou být s ohledem na ochranu osobních údajů touto formou zpřístupněny veřejnosti, zahrnují základní životopisná data, informace o termínu a místu odvodu, případně o datu, místu a okolnostech smrti během války. Další informace zachycené v databázi jsou určeny pro vnitřní potřebu archivu a ke správním účelům.

Doplňování a ověřování údajů v databázi probíhá i v současnosti.


Databáze padlých v 1. sv. válce

Tato databáze je částí dlouhodobého projektu soupisu padlých příslušníků rakousko-uherské armády v 1. světové válce na základě pramenů uložených ve VHA. Jsou zde zveřejněny údaje k vojákům, kteří padli nebo zůstali nezvěstní. Jedná se o vojáky, pocházející z území bývalého Československa (Češi, Slováci, Němci, Maďaři, Rusíni atd.). První část databáze padlých (jednalo se o padlé a nezvěstné za válečný rok 1914) vznikal v letech 2012 – 2013. Postupně se databáze rozšiřovala o další jména z následujících válečných let.

Základem databáze padlých byla kartotéka padlých a nezvěstných v 1. světové válce, tzv. zelená kartotéka. VHA disponuje ještě tzv. bílou kartotékou padlých a nezvěstných v 1. světové válce, která není identická s tou zelenou. Bílá kartotéka je naskenovaná a je umístěna na internetových stránkách VÚA v podobě elektronické kartotéky. Tvorba databáze padlých byla ukončena ke konci roku 2020. Počet záznamu po ukončení prací se o něco zmenšil odstraněním duplicitních záznamů.

Předkládaná databáze padlých v 1. světové válce si nedělá nárok na to, aby zahrnovala všechny padlé ve válce. Kartotéky (zelená i bílá) nevznikly na základě systematické válečné evidence. Jedná se o dodatečně, po válce sestavené kartotéky, jež čerpaly informace z pramenů jako vojenské úmrtní matriky (jsou částečně již také přístupné na internetových stránkách VÚA), soudní prohlášení za mrtva a jiných dokumentů vojenské správy. Databáze má celkem 186 194 záznamů a rozsahem je přibližně stejně veliká jako tzv. bílá kartotéka, zveřejněná v podobě elektronické kartotéky na stránkách VÚA.



Databáze příslušníků Čs. domobrany v Itálii

Čs. domobrana v Itálii vznikla nezávisle na čs. vojsku v zahraničí až po uzavření příměří v listopadu 1918. Byla formována z válečných zajatců z českých zemí, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Skládala se z 55 pěších praporů, 1 útočného praporu (tzv. sokolského), 21 tzv. Terstských rot a několika samosprávných oddílů (Milán, Casorate-Sempione, Gallarate, štábní rota ve Varese). Prapory se organizovaly v soustřeďovacích táborech Gallarate, Foligno, Avezzano a Busto Arsizio. Každý z nich měl svoje velitelství a skládal se z 27 důstojníků a zhruba 1000 mužů. Do ČSR se příslušníci těchto praporů vraceli od dubna do srpna 1919 (v 86 transportech) a hned byli nasazováni do bojů na Slovensku, případně posíláni do čs. pohraničí. Souběžně s demobilizací byly prapory postupně slučovány a později rozpuštěny úplně. Terstské roty byly postaveny z domobranců starších ročníků narození k ochraně železničních transportů  materiálu a potravin z Terstu do Čech. Čs. domobraneckými útvary postupně prošlo přes 62 tisíc mužů.

Databáze je zpracována ze seznamů příslušníků jednotlivých praporů a ze dvou různých kartoték italských domobranců, obojí je součástí fondu Kancelář čs. legií (KLEG). V databázi je podchyceno přes 54 tisíc domobranců. Chybějící počet cca 8000 mužů je dán tím, že k 7 praporům (31., 32. – 36., 39.) nejsou dochovány seznamy jejich příslušníků, a také zjevnou mezerovitostí obou kartoték. Na základě údajů v databázi lze pak další informace zjistit studiem archivního fondu konkrétního praporu. U většiny praporů se dochoval deník, ze kterého můžeme zjistit mj., kdy se prapor vrátil do vlasti, zda byl nasazen do pohraničí či na Slovensko, jak probíhala demobilizace nebo popis bojových akcí apod.